Rozvod

V České republice končí každé druhé manželství rozvodem, čímž velké množství dětí vyrůstá v neúplných rodinách.

Děti tak přicházejí o to nejcennější, co dosud měly, chybí jim pocit štěstí, jistoty a lásky, jenž jim dávala úplná rodina.

V případě rozvodu bývají děti většinou svěřeny do péče matky. Děti tak vyrůstají bez otce, často pak při jejich výchově chybí mužský element. Je však nutné podotknout, že mnozí rozvedení muži bývají následně pro své děti lepšími táty, než ti, kteří žijí v úplné rodině, ale o své děti neprojevují zájem. Je to však jen o přístupu samotných otců.

Dojde-li v rodině na rozvod, procházejí děti několika etapami:

První fáze - děti nemohou uvěřit, že to co potkalo jejich rodinu, je skutečnost. Navenek předstírají, že jim na tom nezáleží, uvnitř obviňují rodiče či samy sebe. Někdy se snaží najít méně bolestivou oblast, na kterou přenesou nepříjemné pocity ze své ztráty. Stále věří, že se k sobě jejich rodiče vrátí, a to i v případech, kdy rozvodu předcházejí partnerské konflikty a hádky.
Druhá fáze - období, kdy děti mohou pociťovat obrovskou zlost. Je to zcela přirozená reakce na něco, co dítěti působí velikou bolest.
Třetí fáze - děti se snaží se svou novou situací vyrovnat, hledají nové jistoty v podobě kamarádů, jiných členů rodiny a podobně. S rozvodem stále nesouhlasí, ale opouští je myšlenky, že by se jejich rodiče dali znovu dohromady.

Při rozvodu rodičů dětem hodně pomůže, pokud mají předem jasno u koho budou nadále bydlet, kde budou chodit do školy, jak často a na jak dlouho si je bude k sobě brát druhý z rodičů,…

Před samotným rozvodem si mnoho rodičů klade otázku, zda již nastal u jejich dětí ten správný věk, kdy zprávu o rozpadu jejich rodiny co nejlépe zvládnou.

Děti do 2 let rozvod ještě nechápou. Poznají, že se jeden z rodičů odstěhoval, ale nevědí proč. V tomto období děti potřebují stálé prostředí, důsledné opakování zavedených rituálů. K životu potřebují oba dva rodiče.
Děti od 2-4 let sice nechápou co je to rozvod, ale vědí, že jeden rodič je do jejich života a výchovy méně zapojen nebo úplně zmizel.
Od 4-6 let mohou děti prožívat z náhlé nepřítomnosti jednoho z rodičů pocity zoufalství. Mohou se začít i jinak chovat, a to provokovat své okolí a spolužáky, často se prát, mít záchvaty zlosti, jenž přechází v pláč.
Do 9 let se děti snaží být s každým rodičem zvlášť. Chtějí se ujistit, že ho oba mají stále moc rádi. Mnohdy se začínají zajímat o to, kdo je za rozvod odpovědný. Tyto děti většinou prožívají pocity odmítnutí, smutku, hněvu a agrese. Začínají se také obávat o svou budoucnost.
Od 9-12 let již děti chápou co to je rozvod, stále jej ale neakceptují. V tomto věku již začínají mít svoje zájmy, s kamarády začínají trávit více času než s rodiči, začínají žít svůj vlastní život. Může se stát, že více upřednostňují jednoho z rodičů. Potřebují označit viníka této situace, kdy se rozpadla jejich rodina.
Ve věku 12-15 let začínají děti obviňovat jednoho nebo oba rodiče z rozvodu. Jsou náladové, předvádějí se, může se jim zhoršit prospěch ve škole. Odmítají s rodiči trávit stejné množství času jako dříve.
Děti do 18 let potřebují stále ještě podporu rodičů, ale starosti rodičů je znechucují a unavují. Chtějí s nimi hovořit jen o tom, co chtějí a cítí ony samy. Jsou rády, když jsou jejich rodiče spokojeni a šťastní. Mohou mít problémy s chováním a učením ve škole, často na sebe chtějí upozornit útěkem z domova, mívají i problémy se zákonem.

Jak dětem pomoci aby to zvládly:

Pokud je jasné, že partnerská krize povede k rozvodu, nesnažte se dětem lhát.
Mluvte s nimi a ujistěte je, že rozvod není jejich vina, že je oba máte stále stejně rádi.
Neočerňujte před dětmi svého partnera a nepomlouvejte ho.
Nepoužívejte dítě jako prostředníka k vyřizování různých záležitostí a sporů mezi vámi dvěma.
Svoje rozhovory s dětmi přizpůsobte jejich věku a chápání.
Dokážete-li se sami vzájemně na všem dohodnout, bude to v dané situaci ta nejlepší věc, kterou pro své děti můžete udělat!