Ahojky, myslím Ivko, že to nebude zrovna snadné malého odnaučit spát s vámi. Děcka jsou děsně chytré "opičky", jak si na něco lepšího, pohodlnějšího zvyknout, tak není cesta zpět. Také jsme měli období, kdy jsme šli spát, a to i po obědě s pláčem a vynucováním, ať si jdu také lehnout. Měla jsem často velké nutkání, skočit s malým do velké postele, pěkně se přitulit a taky si chvíli dáchnout. Vždy mě ale zarazila dobře míněná slova mé mamči, která vždy říkala: "Pomazlete se během dne, v noci má každý svaté právo na odpočinek a svoji postel". Je v tom kus pravdy, takže držím pěsti, ať to zvládnete co nejdříve a s co nejmenším odporem. Pak napiš.

Moj maly chlapcek ci uz vlastne velky ved su mu 3 roky. Mal vlastnu postielku ale spinkal v nej od narodenia mozno dvakrat. Inak stale spi s nami v posteli a musim povedat ze ak ma niekedy zle sny alebo v noci bojuje tak je to hruza. Odnasa si to moj nos hlava atd.. a samozrejme manzelova tiez. Zle je na tom akurat to ze som momentalne tehotna a neviem ako to bude dalej ked sa mi bude stale zvacsovat a zvacsovat brucho a vobec ako to bude ak sa narodi mimi. uz dlho si nad tym lameme hlavu ale zatial sme nic nevyriesili. Maly je na mne strasne zavisly.Bez mna vobec nezaspi a ked v noci vstanem na wc tak uz je hore a hlada ma. Je to tazke ale dufam ze sa to vyriesi

První dítě - chlapečka jsme do velké postýlky začali dávat až pár měsíců před narozením druhého miminka ( byli mu skoro tři roky). Narodila se nám holčička, a ta před svými druhými narozeninami, už chtěla spinkat společně s bráškou v pokojíčku.Vše tak proběhlo bez problémů, dnes už spolu krásně spinkají v pokojíčku a když někdy chtějí být s námi, tak si k nám ráno vlezou do ložnice do postele.

Našemu pckovi jsou 2 roky a ještě spí v dětské postýlce...máme se stěhovat, tak mu až do nového bytu pořídíme velkou postel. Myslím, že nic neuspěcháme, stejně je zvyklý usínat sám, tak to pro něj potom bude jen větší dobrodružství...doufám...